Křišťál je po mnohých stránkách kamenem opravdu královským. Pro svou průhlednost, zajímavý lom světla a relativní běžnost byl a je hojně využíván jak šperkaři, tak i mystiky. Vzhledem k tomu, že velké množství křišťálu se nalézá v horách, kde je věčný sníh a led, se velmi dlouho věřilo že jde o kousky zvláštního ledu, jež neroztaje. Většina krystalů (opravdu velmi často se vyskytuje v krystalické formě, napovídá tomu i latinské jméno krystalus) je dlouhých několik centimetrů až decimetrů, ale jsou k vidění i kousky o délce přes metr. Po chemické stránce je křišťál velmi čistým oxidem křemičitým. Velká naleziště křišťálu jsou již od starověku známa v Alpách, velká naleziště jsou v USA, Brazílii, v Rusku, na Madagaskaru a v Austrálii. I u nás je relativně běžně k najití. Občas se brousí do briliantového výbrusu, ale mnohem častěji se buď ponechává jako krystaly, nebo se z něj vyřezávájí různé figurální motivy. Čirý horský křišťál je oknem do duše, co by to bylo za mystika, aby nevlastnil alespoň jednu křišťálovou kouli. S její pomocí dokáže citlivá osoba vidět nesmírně mnoho, od nahlížení do budoucnosti, po vidění ztracených předmětů. Zvláštností křišťálových krystalů je to, že snad nikdy nevytvořil pravidelný šestistěn, krystal je vždy nějak nepravidelný, nakřivo. Co se týká jeho moci nad tělem, tak nošený má moc působit na srdce a mysl, pomáhá podporovat srdeční činnost a chrání před duševními chorobami. Je zvláště vhodný pro blížence, lva a kozoroha, ale obklopit se křišťálovými krystaly snad nemůže uškodit nikomu. Pod názvem Český Křišťál se ale skrývá sice nádherné, ale přece jen obyčejné sklo, pochopitelně bez jakéhokoliv mystického užitku. Nicméně je krásné, ať již jako skleničky, nebo v lustrech, kde se uplatní lom světla. Jedná se o český vynález jež někdy v sedmnáctém století nahradil pro tyto účely neskutečně drahý přírodní křišťál mnohem dostupnější variantou.